Daniel Reynek se narodil 9. června 1928 v La Tronche u Grenoblu. Byl starším synem básnířky Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka,
grafika, básníka a překladatele. Vychodil měšťanskou školu, pracoval jako šofér u Pozemních staveb. Fotografovat začal ve čtyřicátých
letech (fotoaparát Box-Tengor). Spolu se svým otcem tiskl grafiky, v padesátých letech se podílel na pokusech otce s metodou upravovaného skleněného negativu – fotografikou, označovanou jako „clichés – verre“. Přibližně od poloviny šedesátých do druhé poloviny osmdesátých let vytvářel fotografické montáže – skládal své barevné snímky přes sebe do dvojic (fotoaparát Praktisix). Jeho fotografie vycházejí na obálkách knih Karmelitánského nakladatelství. Je spoluautorem knihy vzpomínek Kdo chodí tmami (Torst 2004).
Vystavoval v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (1991, kurátorka Anna Fárová), v galerii Aoste u Grenoblu (1994),
v PEN klubu v Praze (2003) a v Městské galerii Hasičský dům v Telči (2005), v galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích (2005)
a v rámci společného projektu Sdružení měst České inspirace v Chebu, Poličce, Litomyšli, Hradci Králové, Kutné Hoře, Telči a Třeboni
(2008/2009), v Praze – Pelléova vila (2010), v Náchodě, Kroměříži (2011), v AJG České Budějovice, Tetíně, Humpolci, Olomouci,
Číně – Šanghaj (2012), Jihlavě, Petrově Lhotě (2013), v Praze – Galerie Jedné věci (1014) a v Jindřichově Hradci – Muzeum fotografie
a moderních obrazových médií, retrospektivní výstava (2015). Zemřel 23. září 2014 v Petrkově u Havlíčkova Brodu.

Bohuslav Reynek se narodil 31. 5. 1892 v Petrkově u Havlíčkova Brodu. Po ukončení reálky v Jihlavě a neúspěšném studiu na technice v Praze podnikl první cestu do Paříže a Bretaně. V této době také začal psát své první básně a překládat. V roce 1914 se seznámil
s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby
poznal autorku knihy Ta vie est l`a…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si poté roku 1926 vzal za manželku. Následujících deset
let (1926 – 1936) žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny Danielem a Jiřím, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. V roce 1933 vytiskl první suché jehly
na malé satinýrce. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina
nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém
puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku
1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let
se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous).
V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své
poezie (byly to sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně a Podzimní motýli). Svoji poslední básnickou sbírku Odlet vlaštovek už vydat
nemohl – její sazba byla v rámci postupující normalizace rozmetána. Zemřel v Petrkově 28. 9. 1971 a je pochován spolu s manželkou
na hřbitově ve Svatém Kříži.

vydal František Nárovec, Měsíc ve dne, Rudolfov k výstavě Daniel Reynek / fotografie, Bohuslav Reynek / clichés-verre, červen 2026 — červen 2027
Památník národního písemnictví, Česko-francouzské kulturní centrum Petrkov
grafická úprava Anna Doubravová, reprodukce František Nárovec a Dušan Bigas, tisk Indigo, Typodesign s.r.o., České Budějovice